Příběh taliána
masová pochoutka první republiky

Koncem 19. století se v Praze usadil uzenář Uggé. Říkalo se, že je Talián. V Rybné ulici na Starém Městě začal vyrábět nový druh zboží, zvláštně kořeněného. Nebylo uzené, ale jen vařené a nemělo jméno. Zákazníci vymysleli hned dva názvy: "užovky" a "taliány". Druhý název přetrval dodnes.

Způsob výroby a zejména směs koření Ital tajil, ale výroba nebyla chráněna patentem, a tak brzy začali pražští uzenáři vyrábět taliány taky, možná ne úplně stejné, ale chutné rozhodně. Klasické taliány se vyráběly z mladého hovězího masa, ke kterému se přidávalo vepřové krční sádlo, takzvané hřivky, případně laloky, nakrájené na kostky.
Osolená a okořeněná směs (pepřem, zázvorem, kardamonem a česnekem) se plnila do hovězích kroužkových střev. 
Taliány se umístily do přepravek naplněných slaným lákem, tam ležely v syrovém stavu 24 hodin. V chladírně při teplotě asi 3 stupně. Vyjmuly se a vařily v kotli 2 hodiny při teplotě 78 stupňů. Poté se ochladily studenou vodou a putovaly k zákazníkovi.